Kazatelé by měli být věrni rodinným povinnostem a odkazům Boží pravdy.
Bible o tom hovoří v 1 Timoteovi 3,2–7: „Nuže, biskup (kazatel) má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev? Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu. Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah.“
Kazatelé by neměli dychtit po funkcích ani se zabývat pozicí na žebříčku oblíbenosti.
Apoštol věřící napomíná v 1 Korintským 4,6 (SNC): „Bratři, jistě rozumíte, že nemluvím jen o sobě a Apollovi, když vám tohle všechno říkám. Chtěl jsem jen na tom příkladu zdůraznit, že nemáte prosazovat své oblíbené kazatele proti jiným.“
Kazatelé mají učit Boží lid slovem a příkladem.
V Bibli, Skutcích apoštolů 20,28, je psáno: „Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna.“
Informace byly připraveny ve spolupráci s Bibleinfo.com a o.s. Maranatha